Ačkoli se ochránce v zařízeních nesetkal s případy týrání nebo vysloveně špatného zacházení, znovu musí konstatovat, že celý systém péče je komplikovaný a péče je příliš institucionovaná. Chybí preventivní péče, práce s rodinou, užší spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí a sociální služby.

Zpráva veřejného ochránce práv ze systematických návštěv středisek výchovné péče, 2013

V rámci série systematických návštěv zařízení, ve kterých jsou v České republice umístěny děti, se veřejný ochránce práv zaměřil rovněž na střediska výchovné péče. Celkem jich bylo navštíveno pět a v žádném z nich nebylo konstatováno špatné zacházení. V některých však byly shledány nedostatky v oblasti materiálních podmínek, či zajištění soukromí dětí.

Malá publikace o Úmluvě o právech dítěte
J. Votavová a kol., Praha 2008

Poznatky ze systematických návštěv veřejného ochránce práv

26 min., 2012
Režie Z. Skokan, Česká televize

Národní zpráva z vrstevnického výzkumu

Hana Pazlarová, Oldřich Matoušek, Jan Matoušek

Projekt Práva dětí v alternativní péči – od teorie k praxi se snaží prostřednictvím aktivního zapojení mladých lidí do vý-
zkumu získat poznatky o tom, jak je stávající systém péče a podpory mladých lidí při jejich odchodu do samostatného
života viděn samotnými aktéry, jak hodnotí jeho efektivitu a vstřícnost. Projekt, kterého se zúčastnili mladí lidé z České
Republiky, Polska, Finska a Albánie, přináší nový pohled na systém péče v uvedených zemích a umožňuje navrhovat

V příloze jsou k přečtení příspěvky vystupujících na konferenci, kterou veřejný ochránce práv uspořádal v Poslanecké sněmovně k problematice práv dětí a podmínek v zařízeních pro děti 5. dubna 2012 pod záštitou Stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti konferenci v Poslanecké sněmovně s cílem seznámit odborníky i poslance se svými zjištěními ze svých systematických návštěv v zařízeních pro děti.

Ačkoli se systematické návštěvy veřejného ochránce práv v zařízeních pro děti tradičně zaměřily na otázku respektování základních práv a svobod a na posílení ochrany před špatným zacházením, nemohl ochránce v této souvislosti opominout samotnou podstatu věci, tedy vlastní umisťování dětí do ústavních zařízení.