Adopting Better Care
Osvojení lepší praxe - Zlepšení možností adopce po celém světě
Everychild a Better Care Network
Květen, 2012
Zpráva se zabývá tématem domácí a mezinárodní adopce. Má za cíl prozkoumat, proč není adopce ve světě až tak využívána a zjistit, zda by mohlo být její rozšíření přinést řešení pro miliony dětí na celém světě, které potřebují stálou péči a v současné době strádají v ústavech. Text vychází z odborné literatury a rozhovorů s řadou odborníků z celého světa.
Adopcí se dítě stává stálým členem nové rodiny. Není to již obecně utajovaný proces spojený s definitivním zpřetrháním veškerých vazeb k původní rodině. Existují již i druhy adopce cílené na lepší naplňování potřeb dětí, zvláště těch starších, pro které může být pokračující kontakt s rodiči a jinými příbuznými přínosem. S vyjímkou Spojených států, Austrálie, západní Evropy a některých zemí centrální východní Evropy/Commonwealth of Independent States (CEE/CIS) http://www.unicef.org/ceecis/ , je domácí adopce jako mechanismus zajišťující dětem stálou rodinnou péči málo využívána. Velmi zřídka je tomu tak v Asii a Africe. Mezinárodní adopce se omezuje na poměrně málo zemí, co do zemí původu dětí i těch, kam děti míří. Je patrná rostoucí snaha o mezinárodní adopce z Afriky, kde je situace často nedostatečně kontrolovaná. Trendy v adopci ovlivňuje řada faktorů včetně počtu dětí bez rodičovské péče, místní strategie náhradní rodinné péče, důvěra v adopci a rodičovstí, chudoba a nerovnost.
Domácí adopce může dětem, zvláště opuštěným, které nemohou být se svou vlastní rodinou, nabídnout stálý domov až do dospělosti. Pro děti vyžadující stálé prostředí je adopce vhodnější alternativou k ústavní péči a může vést k lepším výsledkům než pěstounská péče, zvláště pokud jde o časté změny mezi místy výkonu pěstounské péče. Z dlouhodobého hlediska může adopce přinejmenším ušetřit některé náklady v rámci již fungujícícho státního systému ochrany dětí. Adopce však není vhodná pro všechny děti, jsou nezbytné další možnosti a cesty ke stabilnímu, stálému prostředí. Investice do domácí adopce ale nesmí být na úkor zajištění podpory původních rodin a rodičů a jejich schopností se postarat o vlastní děti.
Mezinárodní adopce s sebou nese řadu témat zahrnujících mnohdy zkorumpovanou a vykořisťovatelskou praxi, demotivaci ohledně větších reforem systému péče o děti a v některých případech i větší využívání ústavní péče. Z dlouhodobého hlediska je mezinárodní adopce neudržitelnou reakcí na chudobu, sociální vyloučení, násilí, která tlačí děti mimo vlastní rodiny. Mezinárodní adopce je uznána v mezinárodních směrnicích jako poslední řešení a to až v případech, kdy byly vyčerpány všechny ostatní možnosti vrámci místa bydliště dítěte. Nutno ale dodat, že v zemích, které ratifikovaly Hágskou úmluvu a jednají v souladu s ní, je mezinárodní adopce pro některé děti v ústavní péči šancí konečně zažít rodinný život. Může se jednat zejména o děti s postižením, přinejmenším dočasně, pokud je na úrovni státu snaha zlepšit péči právě o ně.
Pokud se k adopci přistoupí, musí být volena vhodně. Tedy s jistotou, že je jednou z možností mezi dalšími formami náhradní péče, že je postavena na řádném individuálním posouzení v nejlepším zájmu dítěte a že se adoptovaným dětem a jejich adoptivním rodinám dostává řádné podpory. Celý proces adopce musí probíhat na vysoké úrovni, od samotné předadopční přípravy až po následnou péči a pomoc v případě selhání. Jasná pravidla, průhlednost, akreditované subjekty a dohled ústředního správního orgánu, stejně jako dobře vyškolení pracovníci, jsou nutností. Co je dále pro domácí adopci důležité je ratifikace Hágské úmluvy a její dodržování.
Využívání místních struktur a snaha více zpřístupnit některé formy adopce (např. menší byrokratickou zátěží) může vést ke snížení nákladů s tím souvisejících a vést tak k širšímu využívání této formy péče a to i v místech, kde tomu tak není. Je ale zřejmé, že efektivní adopce vyžaduje investice. Z těch ale může těžit i rozvoj systému širší ochrany dítěte a služeb pěstounské péče. Nesmíme zapomínat, že umístění dítěte do stálého prostředí nové rodiny je životní změnou a dobré zajištění tohoto procesu je pro dobré výsledky nezbytné.
Z těchto závěrů plynou následná doporučení pro plánování či tvorbu zákonů:
- 1. Upřednostňování podpory původním rodinám jako prevence zbytečného selhání rodinné péče a snížení tak nutnosti adopce a dalších forem náhradní péče.
- 2. Rozvoj jasných pravidel a kontroly jak pro domácí tak mezinárodní adopce. Prosazování ratifikace a implementace Hágské úmluvy a rozvoj mezinárodních směrnic ohledně domácí adopce pro oblasti s omezenými zdroji.
- 3. Zajištění, že adopce, včetně "otevřené adopce", je pro děti vyžadující dlouhodobou formu péče skutečně možností volby, už jen tím, že je uznávanou, akceptovanou a dostupnou a např. omezením vlivu rodičovského souhlasu jako překážky adopce.
- 4. Zpřístupnění i dalších forem stálé nebo dlouhodobé náhradní rodinné péče pro děti s touto potřebou. Zajištění stejných možností pro všechny děti, včetně dětí s postižením, HIV pozitivních nebo náležející k etnické menšině.
- 5. Zlepšení úrovně rozhodování ohledně adopcí se snahou vyvážit potřebu správného a řádně zváženého rozhodování s potřebou efektivního rozšíření stálých forem náhradní péče. Prosazovat účast dítěte a rodiny v rozhodovacím procesu a zvážit možnosti poručníků/zákonných zástupců/profesionálů dle nejlepšího zájmu dítěte. Jednat vrámci něj v celém procesu adopce či jiné formy náhradní péče.
- 6. Rozvoj pracovníků a právního systému tak, aby byly rodinám podporou a zabezpečením forem náhradní péče, včetně adopce, na vysoké úrovni.
Jednotlivci a organizace zapojené do procesu rozhodování o jednotlivých formách péče by měli:
- 1. Řádně posoudit, zda je pro dítě skutečně stálá forma péče mimo vlastní rodinu tou nejlepší a zda je na ni připravené. Měli by dbát na to, aby byly vynaloženy všechny síly na podporu příbuzenských forem péče v rámci dostupných možností a komunity, než se k samotné adopci přistoupí.
- 2. Zvážit, zda bude pro dítě s potřebou dlouhodobé péče adopce přínosem nebo je vhodnější jiná forma náhradní péče - např. pokud je žádoucí udržovat kontakt s původní rodinou.
- 3. V případě, že je adopce pro dítě vhodným řešením, volit její nejvhodnější formu, zvážit možnosti "otevřené adopce" a využívat mezinárodní adopce pouze jako poslední řešení v případech, kdy není domácí adopce možná.
- 4. Dobře a opatrně časovat rozhodování tak, aby děti zbytečně nestrádali v neurčité formě péče.
- 5. Zajistit jasný postup s podporou dětí, původních i adoptivních rodin s možností jejich participace: např. snaha připravit děti i rodiny před adopcí, vhodný výběr adoptivních rodičů, přiřazování dětí a rodičů tak, aby byly naplňovány potřeby dětí, opatrné představování dětí novým rodinám, zabezpečování následné podpory v průběhu adoptivní péče.
- 6. Naslouchat dětem a mít na paměti jejich různé potřeby. Měli by rozpoznat, že mnoho adoptovaných se potýká s řadou špatných zkušeností z minulosti včetně dlouhých období ústavní péče, násilí, zneužívání a zanedbávání.
Prosazování těchto doporučení může znamenat naději, že se adopce stane pozitivní možností dlouhodobé péče pro širokou škálu dětí na celém světě.
------------------------------------------------
Celá zpráva v angličtině k dispozici v příloze nebo na http://www.everychild.org.uk/resources/policy_and_research/adopting_bett...
Příloha | Velikost |
---|---|
AdoptingBetterCareFINALforweb[1].pdf | 1.76 MB |
- Pro psaní komentářů se přihlašte
Poslední komentáře
11 let 20 týdnů zpět
11 let 20 týdnů zpět
11 let 21 týdnů zpět
11 let 23 týdnů zpět
11 let 24 týdnů zpět
12 let 42 týdnů zpět
13 let 7 týdnů zpět
13 let 9 týdnů zpět
13 let 9 týdnů zpět
13 let 10 týdnů zpět