Směrnice Rady pro lidská práva OSN pro určování nejlepšího zájmu dítěte
Jednou z hlavních priorit UNHCR je chránit děti, které spadají do jeho mandátu, a v rámci svých možností prosazovat jejich práva. Pro naplnění tohoto cíle musí UNHCR a jeho partneři podporovat zavádění či posilování stávajících komplexních systémů na ochranu dětí.
Tyto systému by měly zahrnovat mechanismy pro stanovení nejlepšího zájmu dítěte. V závislosti na tom, jaký dopad bude mít zamýšlená akce na dítě, sem patří celá škála mechanismů, počínaje posouzením, která možnost je v nejlepším zájmu dítěte, až po formální proces BID s přísnými procesními zárukami.
Národní systémy ochrany dětí obvykle obsahují přísné procesní záruky, které zabezpečí, že nejlepší zájem dítěte je určen ještě před tím, než jsou učiněna závažná rozhodnutí. Patří sem např. odloučení dítěte od rodičů proti jejich vůli či určení rodičovských práv a svěření dítěte do péče v případě odloučení a adopce. Taková rozhodnutí mohou za běžných okolností přijímat jen kompetentní národní orgány, např. soudy, a vztahují se na ně procesní záruky stanovené zákonem.
Určování nejlepšího zájmu (BID) je formální proces s přísnými zárukami, který vytvořilo
UNHCR pro účely přijímání rozhodnutí podobného dopadu. Určování nejlepšího zájmu se sice týká především dětí-uprchlíků, ale v některých případech musí UNHCR určit nejlepší zájem dětí spadajících i do jiných kategorií. Tato publikace vychází z praxe domácích systémů ochrany dětí. V kapitole 1 nabízí vodítka pro uplatnění zásady nejlepšího zájmu a v kapitole 2 definuje tři situace, kdy musí ze strany UNHCR proběhnout určení nejlepšího zájmu. Jedná se o: (i) stanovení nejvhodnějšího trvalého řešení pro děti-uprchlíky bez doprovodu a odloučené děti-uprchlíky za určitých mimořádných okolností, (ii) dočasné rozhodnutí o péči o děti bez doprovodu a odloučené děti za určitých mimořádných okolností a (iii) rozhodnutí, která mohou zahrnovat odloučení dítěte od rodičů proti jejich vůli.
Přísné procesní záruky určování nejlepšího zájmu nejsou vyžadovány u ostatních opatření UNHCR, která se týkají konkrétních dětí. Přesto musí UNHCR zajistit, aby odpovědní pracovníci, kteří tato opatření přijímají, měli dostatečné znalosti a dovednosti pro posouzení, zda je dané opatření v nejlepším zájmu dítěte. Kapitola 3 této Směrnice obsahuje podrobná vodítka k celému postupu, který se skládá ze dvou základních kroků: sběr a analýza všech důležitých informací a zvážení všech souvisejících faktorů. Na základě toho je následně učiněno rozhodnutí, která z možných alternativ je v nejlepším zájmu dítěte. První krok může provést buď přímo UNHCR, anebo jím pověřený partner, obvykle nevládní organizace. Druhý krok by měla za běžných okolností realizovat mezioborová komise. Kapitola 3 rovněž poskytuje vodítka pro to, jaká váha by měla být při určování nejlepšího zájmu dítěte přikládána jednotlivým faktorům.