Proč by děti neměly vyrůstat v kojeneckých ústavech

David Svoboda, Amalthea, o.s.

V České republice tráví děti v kojeneckých ústavech často týdny, měsíce a někdy i roky svých prvních let života. Každý den strávený bez rodičovské péče se velmi negativně odráží ve zdravém vývoji dítěte a dochází k  psychické deprivaci, což znamená neuspokojení základních potřeb dítěte. Všechny vyspělé státy na světě nedovolují a považují to za zcela nepřípustné, aby děti do tří let věku byly umístěny mimo rodinné prostředí. Proběhlo mnoho výzkumů rané deprivace (včetně neurologických výzkumů mozku) a všichni odborníci se shodují, že děti potřebují pro svůj zdravý vývoj vztah – připoutání se k blízké osobě v rodinném prostředí. Pan profesor Zdeněk Matějček popsal psychickou deprivaci jako jeden z prvních na světě už v 70. letech 20. století. Bohužel dnes máme ve světě prvenství v počtu dětí v ústavní péči do tří let jejich věku. Těžko se chápe, že po 20 letech demokracie se u nás v systému péče o ohrožené děti změnilo minimum věcí. Naopak se do ústavní péče investuje stále obrovské množství financí. Stavějí se nové ústavy, opravují se staré. Aby děti nemusely vyrůstat v ústavní péči, je potřeba investovat do služeb, zvláště terénních, podporujících ohrožené rodiny a zároveň zkvalitnit a rozvíjet pěstounskou péči. Pěstounů je málo a je nutné změnit podmínky a přístup k pěstounské péči v ČR. Na základě dlouholetých zahraničních zkušeností je potřeba pěstounství vnímat jako profesi, pěstouni jsou odborníci, kteří jsou pečlivě vybíráni, připravováni, také kontrolováni a k výkonu pěstounské péče mají odborný servis.

PřílohaVelikost
Proc_by_deti_nemely_vyrustat_v_kojeneckych_ustavech.pdf121.7 KB

Komentáře

no trochu pokory

ve Francii maji kojenecké ústavy, právě po zkušenosti z jejich zrušením, kdy děti byly silně traumatizovány odchodem z pěstounských rodin na přechodnou dobu. Prof. Matějček psal své odborné statě v 70 letech minulého století, ale dnešní kojenecké ústavy, jsou úplně mimo jeho zkušenost, pracují s biologickou rodinou, s nezletilými matkami, s utajenými porody, s dětmi, které se často ani nedožijí svých 3 narozenin. trochu skromnosti...

Souhlasím s Vámi, že

Souhlasím s Vámi, že kojenecké ústavy nyní plní důležitou funkci v systému péče o ohrožené děti, protože jiná alternativa moc neexistuje. Věřím, že se však shodneme na tom, že ve fungující rodině je dítěti opravdu lépe než v sebelepší ústavní péči. A o to nyní v transformaci systému péče o ohrožené děti dle mého názoru jde.
Přechod dítěte z péče do péče je jistě jedna z nejnaročnějších situací při využívání institutu přechodné pěstounské péče. Bude a je třeba velké spolupráce a chuti všech zúčastněných, kteří budou přechod zabezpečovat. Již dnes se to děje, že dítě z pěstounské rodiny se navrací do své vlastní rodiny, sama jsem u takových přechodů dětí byla jako sociální pracovník a pokud se vše dobře připraví a přechod dítěte se dělá citlivě, s ohledem na to, co potřebuje dítěte (tj. jasný plán, postupné návštěvy v novém bydlišti, navazování se na staronové pečovatele, udržení kontaktu s původními pečovateli tak, jak dítě potřebuje, průvodce dítěte po celou dobu přechodu i po něm, atd.). Velmi podobné to bude u přechodů do nové rodiny - z přechodné do adoptivní či dlouhodobé - jen je třeba být dítěti nablízku a celý proces mu pomoci zvládnout.
Určitě se objeví příklady špatné praxe, ale i tak věřím, že myšlenka, že dítě má vyrůstat v rodině a ne za zdmi ústavů, je pro nás všechny smysluplná a shodneme se na ní.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.