Připomínky k sociálně právní ochraně dětí

Věduna Bubleová, Kateřina Šlesingerová, Středisko NRP, 2004

Níže přinášíme obecná doporučení, která Středisko NRP vypracovalo na podzim roku 2004, kdy vznikala novela zákona o sociálně právní ochraně dětí. Celý text včetně připomínek k jednotlivým ustanovením v té době navrhované novely je v souboru ke stažení pod textem.

Již v minulosti jsme navrhovali několik opatření, znovu je stručně shrnujeme a předkládáme ke zvážení:

1. Spolupráce odpovědných úřadů

Péče o děti je stále roztříštěná vzájemná spolupráce ministerstev na tomto úseku není dostatečně efektivní. Uvědomujeme si, že toto opatření by přesahovalo rámec zákona o soc.právní ochraně, ale považujme to za jeden z klíčových momentů změny v péči o ohrožené děti. Proto bychom doporučili zvážit, zda by se o tuto problematiku neměla starat jedna ústřední instituce nebo výkonný meziresortní orgán s dostatečnými pravomocemi, který by koordinoval tuto oblast.

2. Sociální práce v terénu a prevence

Praktickou sociální práci v terénu považujeme za stěžejní oblast péče o děti. Domníváme se, že zvýšení počtu terénních sociálních pracovníků, zajištění jejich dalšího vzdělávání, podpory a supervize, vytvoření týmového přístupu k péči o děti a také k jednotlivým případům dětí, by přispělo ke zlepšení v této oblasti. Sociální pracovníci by měli mít možnost více pracovat s rodinami a vytvářeli by plány péče pro konkrétní případy. V současné době má jedna sociální pracovnice na starosti přes 100 případů. Prostředky a energie vynaložené do prevence jsou efektivnější a levnější než pozdější nápravná opatření. Doporučili bychom, aby se ještě více pracovalo na preventivních opatřeních ochrany dětí před sociálně patologickými vlivy a také na programech prevence sociálního osiření, sanace rodin a dalších.

3. Posílení rodinných forem péče na úkor umístění v ústavních zařízení

V prvé řadě bychom se měli zaměřit na podporu biologické rodiny dítěte (nejen rodičů, ale i ostatních příbuzných) tak, aby se mohla o dítě starat sama, případně i s intenzivní podporou (rozšíření sociálních služeb , doprovázení rodin, respitní péče, denní stacionáře, pečovatelky v případě postižených dětí atd.). V případě, že se tato náprava nepodaří, co nejrychleji najít a zajistit dítěti náhradní rodinné prostředí (v osvojitelské či pěstounské rodině). Podle našich i mezinárodních zákonů má umístění v rodině přednost před péčí v ústavu. Proto doporučujeme rozšíření užívání klasických (osvědčených a u nás dobře zavedených forem) i netradičních typů náhradní rodinné péče (nejen přechodná PP, ale i další formy profesionální či podpůrné PP, jako je akutní, respitní, speciální, za účasti rodičů, sdílená apod.). Uvědomujeme si, že tyto formy je obtížné definovat. Cílem je reagovat na konkrétní potřeby dětí, které se vzájemně prolínají a využít individuálních schopností pěstounů k jejich naplnění. Přáli bychom si, aby různé formy NRP umožňovaly každému dítěti dle jeho specifických potřeb vyrůstat v prostředí citově vřelém, srozumitelném a bezpečném. Poznámka: Podle výzkumu realizovaného WHO a Univerzitou v Birninghamu ČR selhává v naplňování tohoto práva pro děti do 3 let, protože máme nejvyšší poměr dětí v tomto věku v ústavní péči.

4. Problematika dětí v ÚSP

Velmi bychom se přimlouvali za to, aby byla větší pozornost věnována vysokému počtu dětí v ÚSP (v roce 2003 celkem 10426 dětí včetně týdenních pobytů). Ve většině případů děti svoji rodinu mají, ale ta se o ně nezvládá starat především kvůli nízké psychosociální a materiální pomoci a nedostatečné nabídce služeb.

5. Posílení neziskových organizací

Jak samotný návrh novely zákona uznává, neziskové organizace jsou významným subjektem na poli sociálně právní ochrany. Nesouhlasíme tedy s ustanoveními, která jejich činnost omezují. Domníváme se, že posílení postavení těchto organizací, samozřejmě při stanovení předpokladů a podmínek pro prověření či akreditaci k některým činnostem, by přispělo k rozšíření nabídky služeb v této oblasti.
PřílohaVelikost
Poznamky_k_soc-pr_ochrane.pdf86.67 KB